• 
• 
• 
• 

 

B.A..S.E. jumping, skákání z pevných objektů – pod tímto moderním označením se skrývá jeden ze sportů, který je spolu s dalšími zařazován pod souborný název „adrenalinové“ či „rizikové“. Sport, který je většinou pojišťoven vylučován z okruhu „pojistitelných“, protože nad blázny je ochoten držet svou ochrannou ruku jen bůh.

 

Tento pohled na věc je vlastní mnoha lidem, je tomu však skutečně tak? V následujících řádcích se nenajdete odpověd´, ale snad vám pomohou zformovat vlastní názor.

 

 

 

Ponoříme-li se do historie, snad nás překvapí, že první psané zmínky o padácích již z 12. století. Prvenství patří podle těchto zápisů čínským akrobatům, kteří používali malé padáky pro zpomalení krátkého pádu v průběhu gymnastické exhibice ve velkých výškách. V Evropě se mezi 14. – 16. stoletím objevily dvě skupinky skokanů tzv. „Věžní skokani“ (The Tower People). Jedni experimentovali s primitivními padáky, které zároveň měly sloužit jakozáchranné prostředky při požárech věží. Druzí chtěli „jen“ létat jako ptáci a používali i křídla podobná ptačím. Shodné pro obě byla přistání u paty věže, pokud měl skokan štěstí přežil a moc se nepolámal. Z tohoto období pocházejí i kresby zobrazující člověka, který se vybaven zařízením podobným padáku snáší k zemi. Ve skutečnosti ale neexistují žádné další důkazy, že se takové skoky kdy uskutečnily, nicméně, „Věžní skokani“ jsou zmiňováni v příliš mnoha textech na to, aby šlo o pouhou fikci.  

 

Vynález létajících balónů s lidskou posádkou na konci 18. stol.odtáhnul vývoj ve směru parašutismu, od skoků z pevných objektů ke skokům z letadel a balónů. Počátek 20. stol. byl svědkem na svou dobu neobvyklého skoku z mostu a jednoho kaskadérského skoku ze Sochy svobody (s použitím tzv.„static line“) v New Yorku. Vývoj B.A.S.E. začal nabírat na rychlosti zejména ve 60. letech 20. století, kdy byl sportovní parašutismus z letadel natolik rozvinutý a všední, že zkušení „skydiveři“ (parašutisté, jejichž radost neplyne jen z přistání na funkčním padáku, ale zejména z úžasného pocitu při volném pádu z vyšších výšek) začali vážně uvažovat o tom, že své padáky vyzkouší při skocích z nelétajících objektů. Celková frekvence skoků se zvýšila na jeden až dva ročně v lokalitách italských Dolomit, v národním parku Yosemite přitahoval pozornost El Capitan, časté byly skoky z mostů, ale i ropných věží.Vzhledem k poloilegálnímu charakteru skoků, existují jen velice chabé záznamy, a tak s určitostí víme jen to, že všechny byly provedeny na soudobých kulatých padácích s různou mírou úspěšnosti.

 

Historie B.A.S.E. jako moderního sportu ze spojuje se jménem Carl Boenish, který spolu s dalšími třemi parašutisty skočili v r. 1978 z El Capitana a úspěšně přistáli. Všichni skokani používali pro svojí dobu běžné vybavení pro skákání z letadla: hlavní hranatý padák, záložní kulatý, tříkroužkový systém odhozu a 36 palců (průměr) výtažný padáček schovaný v kapsičce postroje.

Následovalo pionýrské období pro B.A.S.E.. Období velkého vzruchu, kdy mnoho zkušených parašutistů začalo vkládat do nového sportu své schopnosti a myšlenky. Bylo nutné vymyslet vhodný název, vybudovat základy moderního B.A.S.E., nepsaná pravidla a základy etiky. Vůdčí osobou byl opět Carl Boenish, který navíc v r. 1981 začal vydávat pořadová čísla B.A.S.E. každému, kdo provede nejméně jeden skok z každého ze čtyř uvedených kategorií a o takové číslo požádá.

 

Samozřejmě velkou roli při vzniku a podpoře B.A.S.E. hrál film, kde poptávka po tomto drsném sportu stále rostla.

 

 

B.A.S.E. jumping samotný název vystihuje podstatu tohoto sportu. Jde o začáteční písmena anglických výrazů označujících možná místa odskoku, tzv. exity. B – building (budova, komín, hráz), A – antena (včetně sloupů elektrického vedení a vysílačů), S – span (mosty, viadukty…), E – earth (země, do této oblasti patří skály, útesy…). Za skákatelné lze považovat téměř vše, co je nehybné, vertikální nebo převislé, dostatečně vysoké a s možností přistát.       

 

 

 

Lze primárně považovat zimní variantu B.A.S.E.

Proč začali lidé skákat s padákem na zádech a lyžemi na nohou z pevných objektů? Snad ze zvědavosti „Co to udělá, když…“ a touhy posunout limity lidské činnosti o kus dál. Snad proto, že zima a sníh znamenají pro pro B.A.S.E. útlum a ne každý je ochoten se s tímto faktem smířit, lyže nabízejí řešení.

 

Skály a útesy, ze kterých lze v letním období skákat B.A.S.E. se nacházejí valnou většinou v horských oblastech. Pozitivní je obrovská výška, negativní skutečnost, že je na podzim pokryje sníh, stávají se tak nepřístupnými, nebo je výstup nahoru a sestup k exitu nebezpečný. Při letních výpravách na tato místa, skokani rozvíjejí teorie, jaké by to bylo kdyby se v zimě rozjeli na lyžích nebo na bobu a skočili.   

 

Rozvíjejí se teorie založené za znalostech fyziky: Při klasickém Base má skokan v okamžiku, kdy se odrazí výchozí rychlost nulovou, záleží na tom, jak dynamický bude jeho odraz. Pokud téhož skokana vybavíte lyžemi, může se rozjet a zem opustí s počáteční dopřednou rychlostí, která bude následně přecházet v rychlost pádovou. Dostane se dál od skály? Otevře se mu lépe padák? Má dostatečnou výšku, aby mohl za letu namotat pár salt a vrutů a díky padáku bezpečně přistát? Navíc lyže, zejména skialpinistické,  poskytují mnohem vyšší komfort při výstupu na exit point zasněženou krajinou, jejich význam stoupá stejnou měrou, jakou se sníh stává hlubším a prachovějším

 

Letní teorie přecházejí v zimní praxi. Dříve snad šlo jen o to, skočit a přežít, moderní pojetí SKI B.A.S.E. nabízí několik disciplín:

 

 

Po vzoru čínských akrobatů, i zde se používají padáky na zmírnění pádu. Základem celé akce je vhodná lokace, tzn. dostatečně vysoká stěna, sněhová pokrývka, pár skokanů s vybavením pro SKI B.A.S.E. a lopatami. Uplácáte dobrou rampičku a můžete skákat. Skála svou výškou poskytuje příležitost pro předvádění náročnějších triků a různých kombinací salt vpřed, vzad, vrutů atd. Díky padáku přistanete, aniž byste se zabili. Pro tento sport je nezbytné dokonalé zvládnutí lyžařských akrobatických prvků, dokonalé ovládání padáku a bezchybné pohyby těla.

 

 

 

Další disciplínou je Free ride B.A.S.E., která byla vytvořena sloučením free ride lyžování a padání. Při volném sjezdu příkrých svahů vysoko v horách se kocháte pocitem, že jste jediní, kdo si dovolí „počmárat“ panenský sníh svou stopou. Nemusíte se ani omezovat a trasu naplánovat přes vysokou skalní stěnu, máte na zádech padák a není nic jednoduššího než ho otevřít a přistát. Opět hraje hlavní roli lidská touha vyzkoušet, co všechno je v silách člověka a co snese lidské tělo. Zní to lákavě a snadně, ale samotný free ride je záležitost náročná na trénink, fyzickou zdatnost, koordinaci pohybů, dovednost správně odhadnout terén i momentální sněhové podmínky. Pokud přidáte B.A.S.E. musíte poctivě zvažovat i volbu exitu, směr a rychlost větru, které jsou důležité pro správné otevření padáku vve směru, kde není skalní stěna. Nezbytný je kvalitní free ride trénink a zároveň trénink klasického B.A.S.E.

 

 

Zatím poslední disciplínou je Wingsuit Ski B.A.S.E., podobně jako v klasickém B.A.S.E. bývá považován za vrchol tohoto sportu. Krom lyží a padáku musíte zvládnout i pilotování okřídleného obleku tzv. wingsuitu. Pokud se do takového obleku nasoukáte, váš prvotní pocit není nepodobný časům, kdy jsme na Den dětí sklákali v pytli. Nemůžete volně hýbat rukama, ani nohama. Míra pohyblivosti je nekompromistně limitována velikostí nožního a ručních křídel. V takovém „pytli“ se musíte začít cítit jako pyžamu, teprve když se dostaví pocit, že v takovém úžasném obleku byste nejraději strávili zbytek života, je čas začít létat. První kroky vedou k letadlu, které obykle není za letu pevně spojeno se zemí a tedy není relativně do čeho narazit. Následuje klasický B.A.S.E., kde projdete všemi záludnostmi. A hurá na lyže.

Wingsuit pro Ski B.A.S.E. se obykle upravuje, aby bylo možné zapnout boty do vázání (při běžném B.A.S.E. se přes špičku boty přetáhne botička umístěná na konci křídla a tím se křídlo napne). Často je připravená nájezdová rampa, pro usnadnění odskoku. Vzhledem k tomu, že létání s lyžemi na nohou se stále vymyká proveditelnosti, ihned po opuštění stěny se skokan sbalí do dvou až tří salt, při nichž odhodí lyže, jakmile je volný napne křídla a letí. Winguit Ski B.A.S.E. je náročný na fyzickou připravenost pilota, jeho dovednosti lyžařské i ovládání padáku a wingsuitu, zároveň je poměrně vysoká spotřeba lyží. Snad proto se zatím nedočkal populatizace.

 

 

 

Pro všechny druhy i disciplíny B.A.S.E. obecně platí, že bezpečná výška je od 65m, čím výš, tím lépe. Místa, kde lze SKI B.A.S.E. provozovat, jsou obvykle zároveň exity pro klasický B.A.S.E. Většina z nich se nachází v Norsku, Švýcarsku, Rakousku, Utahu a na dalších místech. V dnešní době, kdy B.A.S.E. jako takový zaznamenává velikou progresi, jsou již země a místa na světě, kde je provozování povoleno. Základní podmínkou je, abyste neohrožovali kolejdoucí či stojící lid. Pokud je tato splněna, nejsou poklidní skokani vrhající se ze skal na vlastní nebezpečí, nikterak trestáni a taková místa jsou obecně známá a hojně navštěvována. Pro ostatní platí, když vás chytnou, tak vás zavřou nebo platíte pokutu, nebo obojí. Například v USA je současná cena $5.000 bez možnosti slevy, navíc veškeré vybavení končí pod dohledem inkvizice převlečené za policii či rangery v plamenech. A tak nová místa zůstávají vzhledem k neoficiálnímu až ilegálnímu charakteru tohoto sportu veřejnosti i většině B.A.S.E. skokanů utajena. Jejich počet však roste, protože každý, kdo si jednou naložil padák na záda a skočil z pevného objektu, ať s lyžemi nebo bez, se už napořád bude rozhlížet po krajině a hodnotit „skákatelnost“ všeho, co je vyšší než nejbližší strom, a svůj úsudek prověřovat v praxi.

 

Snad se zdá, že Ski B.A.S.E. má s celého významu B.A.S.E. pouze zástupce pro „E“- tedy earth, ale všeho dočasu. Lidská vynalézavost je bezbřehá. Jak dokládá nedávno uskutečněná prezentace Ski B.A.S.E v centru  Las Vegas co by součásti programu při otevírání nového kasina. Na střeše nového podniku byla vystavěna nájezdová rampa, pokrytá umělým sněhem. Skokani se na lyžích rozjeli po zasněžené rampě, ve vzduchu předvedli, co uměli, otevřeli padák a s lyžemi na nohou přistávali do ulic města. Symbolické spojení, hazardní hra v kasinu a B.A.S.E. na střeše, nemyslíte? 

 

 

 

Za oficiálního zakladatele Ski B.A.S.E. jumpingu lze považovat Američana Shane McConkey, mj. profesionálního freeridera, který byl  pozorným divákem filmů s Jamesem Bondem, od něhož odkoukal teorii již v dětství (díl „Agent, který mne miloval“). K myšlence na provedení Ski B.A.S.E. v realitě se upnul na tolik, že když začal v r. 1997 s B.A.S.E jumpingem, bylo všem jasné, že jde o první krok k uskutečnění dětského snu, začal trávit mnoho času hledáním vhodné skály.  V zimě 2003 poprvé skočil, jeho zdařilý pokus byl natočen pro media, obletěl svět a přinesl zprávu o novém sportu. Tento výkon i přípravu na něj pozorně sledoval i další profesionální lyžař JT Holmes a začal snít svůj vlastní B.A.S.E sen. McConckey se jeho stal učitelem a vzal ho s sebou i na expedici 2004. Začílali v  květnu 2004 a vydali se za řádné podpory médií na Ski B.A.S.E. expedici Evropou, která vedla přes Francii, Švýcarsko (pověstným se stalo jednoduché salto vpřed JT Holmese a dvojité McConkeyho salto vpřed) z Eigeru, Norsko…

 

 

Pole Ski B.A.S.E skokanů se rozšiřuje velice pomalu. B.A.S.E.samotný je náročný, Ski B.A.S.E. je mnohonásobně náročnější. Ski B.A.S.E.jumper musí být dobrý lyžař i skokan, pilot padáku, finančně zajištěn ze zdrojů vlastních nebo sponzorských. Nejlepších výsledků dosahují dvojice podobné McConkeymu a Holmesovi, vynikající skokan a vynikající lyžař.

 

 

provozovat příliš nelze, naše české kopce se nedají výškou srovnat s těmi v cizině, přesto se začínají z nepříliš široké B.A.S.E. základny rekrutovat první ski B.A.S.E. skokani i u nás. V dnešní době se tedy řadí mezi prvních 100 lidí, kteří se pro tento náročný sport nadchli.

 

Aniž by  tušili, že se následují vzor z Ameriky, dali se počátkem roku 2007 dohromady dva Češi, oba mistři svého oboru, jeden lyžař – free rider, druhý B.A.S.E. jumper a  lyžař. Robin Kaleta a Martin Trdla. Slovo dalo slovo a z Robina se stal B.A.S.E. jumper, zbývalo jen, aby se z obou stali také Ski B.A.S.E.jumpeři.

 

Robin musel podstoupit půlroční poctivý trénink, aby se mohl poprvé vrhnout ze skály. Musel nabýt značné jistoty ve svých reakcích jak při odskoku, tak při řízení padáku. Martin, B.A.S.E. skokan a zejména jeden s nejlepších pilotů wingsuit na světě, se musel po loňské zimě bez sněhu opět dostat do lyžařské formy. 

 

 

 

Při klasickém B.A.S.E. se dostaneš až na hranu, můžeš si prohlédnout místo odskoku a připravit se v klidu na samotný skok. Riziko, že netrefíš správný exit, že sklouzne noha atd., je minimální. Ve Ski B.A.S.E. je to jiné, pokud se nepřipravuje nájezdová rampa, můžeš si prohlédnout exit ze shora nebo ze spoda, na místo samotné se dostaneš až při skoku. Navíc se projíždí „panenským“sněhem a i zde může číhat nějaká nepředloženost v podobě kamene, stromu … Náročnější je i technika odrazu.

 

No je to dost podobné, ale při Ski B.A.S.E. je potřeba udržet lyže co nejdéle pod sebou, než se padák nafoukne. Proto mi přijde lepší odrážet se, jako bych měl dopadat na rovinu a ne do svahu.

 

Nedá se říci, že by šlo o nový směr v mé „karieře“ , chtěl jsem si to vyzkoušet a určitě bych chtěl ve Ski B.A.S.E. pokračovat. Mojí prioritou v B.A.S.E. nadále zůstává wingsuit létání, ve kterém vidím mnohem větší možnosti i prostor pro další zlepšování výkonu a posouvání hranic. 

 

Vzhledem k tomu, že jsem viděl spoustu záběrů Ski B.A.S.E. jumpingu, ale ještě ani jeden opravdu pěkný freeriding zakončený Ski B.A.S.E., chtěl bych najít vhodné místo a něco takového udělat a natočit. Prostě plynule sjet exponovaný terén a nakonec skočit a otevřít padák, to nikdo nedělá, všichni se rozjedou rovně po nějaké pláni a pak skočí.

 

Nějaké lokality již máme vyhlédnuté i v našich horách, ale je předčasné tvrdit, že je to či ono skočitelné. Praxe ukáže. Výzvou jsou pro nás i Tatry, Slovensko stále považujeme za součást naší země. 

 

To rozhodně ne. Ski B.A.S.E. je sice fajn, ale sportovně to pro mě nemá takovou hodnotu jako freeride. Sjet nějakou stěnu plynule, skákat ze skal a nezastavovat je daleko náročnější než Ski B.A.S.E.. Ale pokud se mi to povede spojit, získá Ski B.A.S.E. trochu jiný nádech.

 

 

 

 A teď oba:

 

Martin: Po nějaké době aktivního B.A.S.E. skákání jsem začal přemýšlet o Ski B.A.S.E, ale zdálo se mi, že je to hodně náročné. Když se objevil Robin, stal se tento sen dosažitelnějším. Robin se kvůli tomu naučil skákat nejprve z letadla a pak ze skály. Já  se pod Robinovým vedením zbavil stylu „Old school“ ve freeridu (alespoň částečně, s přihlédnutím k ménu věku – smích). No a povedlo se.

 

Robin: Už dlouho jezdím na lyžích a skáču ze skal. Pod Martinovým vedením jsem letos v létě začal skákat B.A.S.E. jumping a Ski B.A.S.E. je vlastně spojení těchto dvou disciplín. Nemůžu říct, že by to byl můj sen, nicméně jsem byl zvědavý, jaké to bude odrazit se na lyžích ze skály a nemuset dopadnout...

 

 

Martin: Najít vhodný exit a dostat se k němu. Většinou jde o místa, která jsou velice těžko přístupná a obzvlášť když je všude okolo hodně sněhu a na hraně samotné je holo. Dalším faktorem je orientace v terénu, některá místa si můžete prohlédnout ze shora, ale na většinu vidíte jen ze zdola a pak do toho prostě vjedete. V tomto má Robin výhodu, díky free ridingu umí číst terén.

 

Robin: Je to jak říká Martin, současně je ale dost důležité mít zkušenosti se skákáním na lyžích ze skal, aby se člověk odrazil a padal ve správné poloze, sebemenší pohyb těžiště vpřed nebo vzad může dost zkomplikovat otevírání padáku a na rozdíl od běžného B.A.S.E. jumpingu tady nelze polohu opravit, protože po nabrání rychlosti se dostanou lyže skokanovi nad hlavu.

 

 

Martin: Hlavní lokaci Engelberg našel Robin. Mě jen pozval na výběr té správné a skočitelné skály. Skálu jsme našli, ale pak jsme se nemohli najít s Robinem navzájem kousek před nájezdem do „krásné“ freeridové linie. Zachránila nás mobilní síť Swisscom. 

 

Robin: Celé dopoledne jsme s Martinem hledali vhodný exit. Nakonec jsme se rozhodli vsadit na jistotu. Věděli jsme o skále, z níž skočil před dvěma lety Julian Carr nejvyšší front flip (bez padáku). Znali jsme tedy výšku, věděli jsme, že skála je dostatečně kolmá, a stačilo jen dostat se tam trošku exponovanou stěnou.

 

 

 

Martin: Poprvé, když jsem cestou na exit následoval Robina, který si liboval, jaká je to krásná freeridová linie. Pro mne by to byl krásný a hodnotný horolezecký výstup v mixech s mačkama a cepíny a teď jsem to musel jet dolů a bez hůlek. O procentuálním sklonu jsem ani nepřemýšlel, ale bylo to víc než 55 zakončené 60m kolmým žlabem.

 

Robin: Při sestupu na exit jsem nebyl úplně v pohodě a trošku jsem se bál i o Martina. Jakmile jsme ale byli na místě, obavy se rozpustily. Martin má dost zkušeností a věděl co dělá, když jeho seskok dopadnul dobře, bylo mi jasné, že to zvládnu taky.

 

Martin: Pro mne v nabytí freeride jistoty, díky Robinovi, Simče a Sabině to šlo docela dobře. Jen po mně chtěli, abych se při skocích smotal do klubíčka, což je při mé výšce téměř utopie. Klubíčko se nepovedlo, zato různé jiné tvary mi šly dobře.

 

Robin: Hlavní přípravou byl můj letní intenzivní kurz B.A.S.E. jumpingu v Itálii.

 

 

Martin: Ať si to každý zkusí, doporučuji. (smích) Vhodné pro všechny věkové kategorie.

 

Robin: : Pakliže má někdo chuť a dostatek zkušeností s freeridingem i B.A.S.E. jumpingem, nevidím v tom žádný problém. Je to moc fajn pocit...

 

 

 

 

 

 

Toužíte se věnovat tomuto sportu. Budete potřebovat spoustu fyzické a psychické síly, důslednosti a pokory, vůle učit se věci na první pohled zbytečné. B.A.S.E. jako sport je nebezpečný, ale není nutné toto nebezpečí zvyšovat vlastní nedůsledností, nepřipraveností či zbytečným hrdinstvím. Lidé kolem B.A.S.E. se zdají být uzavření, nevstřícní, není tomu tak, jen nechtějí mezi sebe přijímat lidi, kteří nejsou ochotni přijmout celou filozofii B.A.S.E.

 

Jste-li pevně rozhodnuti vše zdolat, zvolte si instruktora, nejlépe někoho, kdo se o B.A.S.E. zajímá již delší dobu, a je v tomto směru úspěšný = živý a nezmrzačen, ochoten se podělit o nezbytné informace a připravit vás ke skoku.  Pro Ski B.A.S.E. hledejte navíc instruktora lyžování. Jak poznáte, že vás vaši “vyvolení” naučili vše na 100% - snadno (pokud ne, už je to jedno). Připraveni vyškoleni zvolte a prokonzultujte se svým instruktorem či dalším zkušeným skokanem vhodný exit point a „let´s go (Ski) BASE jump“.

 

 

Kačka Trdlová