Terrain Flying Norsko 2009

Terrain Flying Norsko 2009

Norsko - země zaslíbená pro všechny B.A.S.E. jumpery a tím spíše pro piloty wingsuitů. Skutečnost, která rozhoduje o tom, že v době dovolených netáhneme spolu s tisíci lidí na jih, ale na sever. Letos jsme si severního počasí užili skutečně víc než dost.

Letos se opět posunuly limity, jednak Martinovou účastí na závodech WBR a jednak zcela novým typem létání – tzv. terrain flying.

Norsko je zajímavou destinací z mnoha důvodů. Jednak zde naleznete hodně skal, které jsou skočitelné. Pyšní se výškou až 1500m, jsou kolmé nebo převislé (dobrým pilotům stačí 150 – 200m kolmé stěny a začnou letět pak stačí, když skála zvolna ubíhá). Druhou předností je malá nadmořská výška, vzduch je tedy stále dostatečně hustý (narozdíl od exitů v Alpách nebo Dolomitech) a dobře nese.V neposlední řadě – B.A.S.E. je v Norsku legální. Skákat můžete všude tam, kde to není zakázáno z důvodu bezpečnosti pro kolemjdoucí, skokany popř. záchranáře, i tato skutečnost přitahuje každým rokem stále více B.A.S.E. jumperů. Nevýhodou je poloha – na severu a blízko moře, proto je počasí velice nestálé. Je možné sledovat předpověď na internetu, ale počítejte s tím, že se každou chvíli mění. Nebo se můžete zeptat zkušených místních obyvatel, pokaždé vám ochotně a s úsměvem řeknou, že zítra bude hezky. Jestli deštivo nebo slunečno? Prostě hezky. (Výjimkou byl letošní rok, kdy bylo počasí, bohužel, stálé.)

Termín expedice Norsko 2009 se značnými předstihem, abychom měli dostatek času na sestavení dobrého teamu (kameraman+support kamery+support všech dohromady), zabezpečení vozidla a nastřádání všech potřebných věcí. Letošní expedice již nebyla zaměřená výhradně na otevírání nových exitů. Po krásných zážitcích z první cesty do Norska bylo naším cílem natočit krátký dokument, který by všechny úžasné zážitky umocněné majestátností a čistotou přírody přiblížil i ostatním lidem, třeba právě těm, kteří míří na jih.

Ve složení skokan:Martin Trdla, kameraman: Tomáš Galásek, support: Mirka Jirková, pomocná kamera a mluvčí teamu:Kačenka Trdlová, jsme vyrazili 6.srpna 2009. Překonali jsme jedentisícosmset kilometrů autem, 4 hodiny jsme se plavili na trajektu a po 26 hodinách jsme pod jasnou oblohou na přistávačce pod Kalskratinden (jeden z mnoha exitů) postavili stany a s chutí zalezli do spacáků. Dovolená (velice pracovní) nám právě začala.

Jak to všechno začalo? Velice slibně.
 
Sluníčko, bezvětří, nebe téměř bez mraku, počasí jak na objednávku. Martin nelenil, popadnul padák a wingsuit a aniž by se věnoval snídani, vyrazil na první norský skok 2009. Natěšený a dobře naladěný vytvořil zřejmě rekord výstupu, když jsme se oddávali siestě rozezněla se vysílačka a Martin oznamoval, že dorazil na exit a dává nám 20min na přípravu všech aparátů (foto i kamera) a pak skáče. Skok, Marťa na nové kombinéze – trocha napětí jak „to“ poletí. Nejprve nabral rychlost, pak se přiblížil ke stěně a začal si hrát se skálou. Letěl nad cestu v kaňonu, pak zase ven, dál kopíroval stěnu, pak vylétl do prostoru a vrátil se nad přistávačku. Skutečně dlouhý a vydařený let. Spokojenost s kombinézou.
 
Zabalit a zase nahoru. Tentokrát Stěna Trolů. Opět rychlý výstup a krásný let. Další skákání ukončil nekompromisně sílící vítr. Na první den jsou 2 skoky až až a tak zpátky na louku.

I druhý den byl naprosto idylický, tak se skákalo a šlapalo. Bispen dopoledne. Stěna Trolů odpoledne, tentokrát Mirka vyrazila na exit spolu s Martinem. Oblohu začaly zakrývat mraky, a za nedlouho se počasí změnilo. Vítr zesílil, kopce pokryla mlha. Bylo nutné vše zrychlit. Pochod, přípravy, odskok. Pro skokana dobré, pro Mirku – support horší. Byvše bez padáku nemohla zvolit zkratku přímo dolů, mlha ale pokryla náhorní plošinu a cestu bylo třeba volit po paměti a podle siluet hor, které se občas vynořily z bílého moře. Mlhu posílil déšť´a kameny začaly klouzat. Mirka však svým orientačním smyslem může soutěžit i s pověstným psem Goro, dorazila do výchozího bodu bez výraznějších problémů v 9,30 večer téměř potmě.

Krajina na vrcholcích hor je velice jednotvárná, kameny, kameny, mech. Pokud jdete po paměti, musíte pro orientaci zvolit bod v dálce, nebo si pamatovat zvlnění terénu. Druhou zákeřnou skutečností je rychle se měnící počasí, nejste daleko od oceánu a mraky se dovedou nasunout nad hory skutečně velice rychle. Změna k horšímu je obvykle náhlá, na zlepšení je může čekat i několik dní. Nejste ani první ani poslední, koho mraky uvěznili a  musíte čekat. Signál mobilních telefonů na těchto místech obvykle nefunguje. Bezpečné řešení – GPS.

Jak to bylo dál?
Zážitek ze Stěny Trolů odstartoval studené počasí a déšť, který trval s krátkými přestávkami 14 dní (během přestávky na vrcholcích obvykle sněžilo). Po třech dnech jsme byli všichni úplně mokří a čekali až nám začnou rašit na těle houby a jiné přírodniny.  Našli jsme další aktivity, kterými jsme krátili čekání na lepší počasí. Chodili jsme na houby, kterými jsou lesy doslova vycpané, na ryby, kterými jsou vycpané fjordy, ale už se tak snadno nesbírají. A čekali a čekali, mokli a přemýšleli o přesunu do kempu či dokonce o odjezdu domů. Začala i hlodat myšlenka na obsazení jedné z opuštěných chalup po vzoru squotterů.

Závody World Base Race, naše záchrana.
Útočiště nám poskytl skutečně jak na zavolanou Greenhouse. Základna pro všechny účastníky závodu i s jejich teamy. Skutečná norská sokolovna, s velkou kuchyní, jídelnou a sálem i s oponou a pódiem. Kuchyně byla místem, kam ráno i večer směřovaly kroky všech – na kávu, na cigaretu, na pokec, dokonalý Babylon – najednou se mluvilo mnoha jazyky a přecházelo se plynule z jednoho do druhého a třetího. Sál posloužil jako tábořiště, stany bez tropika a kolem nich spousta potřebných věcí a oblečení. Spolu tak žili a hospodařili Norové, Finové, Rusové, Američané, Australané ..... a i my z Čech.  Mezi tím vším se sušily rozvěšené padáky a oblečení. 

Jak to vypadalo na závodech o tom v článku World Base Race 2009.

Terrain Flying – nový způsob létání v kombinéze
Díky novému designu wingsuitu s velmi malým opadáním, není nutné létat volným prostorem nebo se přibližovat ke stěně zboku, proximity flying. Nyní se můžete, pokud to umíte, pustit do přeletů, kdy si hrajete s terénem pod sebou. Martin to potvrdil hned několikrát. První přelet z exitu Stigbotthornet (1583m.n.m.) – nad údolím 700m.n.m. (nad stánky se suvenýry ze Stezky Trolů) a přistání ve 200m.n.m. na parkovišti, při překonané vzdálenosti 3km. Nad tímto kouskem kroutili hlavou i mnozí zkušení piloti, kopec spíš svádí k lyžování než ke skákání (viz fotogalerie).
Co na to pilot? „ Tento exit považuji za nejkrásnější, jaký jsem kdy skočil. Doporučili mi jej Francouzi Jeannoel a Arno, kteří skočili den přede mnou. Nebylo lehké exit najít, protože všechny stěny této hory jsou pozitivní (ne kolmé, ne převislé). Na odlet máte 4 vteřiny, nesmíte udělat chybu a musíte se na začátku řádně odrazit. Pak následuje odměna, krásný dlouhý let do údolí nad vodopády a Stezku Trolů.“     (Celkový počet pilotů, kteří se do této výzvy pustili doposud nepřesáhl počet 4.) 

Druhým exitem, který toto umožňuje je Bispen, známý zejména strhujícími záběry pilotů řítících se vysokou rychlostí v těsné blízkosti zatáčky. Martin si ale našel novou linii, jakou a proč? „Bispen je velice hezký exit, který svádí k vyzkoušení nových linií, ale všechny musejí končit na stejné přistávací ploše, což je limitující. Dlouho jsem měl v plánu letět podobným směrem, ale výkon kombinézy to nedovoloval. Tato linie je velice těžká, protože v některých místech je sklon svahu pod vámi menší než 30° a téměř 70% letu se nacházíte příliš nízko nad terénem, na to abyste mohli bezpečně otevřít padák. Moc pěkný je pocit, že letíte nad hlavami turistů, kteří se kochají Stezkou Trolů a okolní přírodou, a vy letíte nad nimi a kocháte se taky, jen z jiného úhlu. 

Co bylo nejtěžší?
Přežít deštivé dny, kdy se neskákalo a předpovědˇ nedávala žádnou naději na zlepšení. 4

Jaký byl team?

Jelikož jsme se navzájem vybrali, tak jsme se sebou byli spokojeni. Je hodně těžké najít kvalitního kreativního kameramana v excelentní fyzické kondici, znalého techniky pohybu v horách, a který navíc je ochoten pracovat tvrdě pouze za jídlo (které si navíc sám uloví).Tedy slabé stránky našeho kameramana vykrývaly silné stránky zbytku teamu.

« Zpět