Druhá expedice Brenta 2007 - Červenec
ČERVENCOVÉ SOUSTŘEDĚNÍ PRO EXPEDICI ZA NOVÝMI EXITY NORSKO 2007
2007, 13. července v pátek. Den, který je obecně považován za nešťastný jsme zvolili ke startu naší výpravy na soustředění B.A.S.E. pilotů kombinéz v Itálii před odjezdem do Norska.
Oficiální pozvání na účast v této expedici přišlo od samotného majitele firmy Phoenix Fly a zároveň jednoho z nejlepších pilotů na světě Roberta Pecnika. A pobyt v Itálii před odjezdem měl potvrdit jeho volbu.
První v pořadí byla Civeta v Dolomitech, se kterou jsme se úspěšně utkali již v červnu. Následoval Pordoi, již známý i čtenářům našich zpráv z výprav. A relax v pizzerii.
Druhý den Red Wall v oblasti Rosengarden. Krásná procházka orosenou liliovou zahradou ihned po ránu každému udělala dobře. Lehký výstup, přijatelné podmínky, pěkný exit a turbulentní let. Od východu se hnala studená fronta, která ukončila pobyt v Dolomitech.
Přesun na Brentu, pro nás znamenal připojení Česko – Slovenské výpravy (1 kurzista začátečník Kleo, 1 pokročilý kurzista Baculman a 1 vycházející hvězda akrobatického B.A.S.E. jumpingu Duby) a chvíle odpočinku od náročného výkonnostního létání (Roberta volaly pracovní povinnosti). Počasí na Brentě celou dobu přálo naší činnosti a tak se podařilo vycvičit oba kurzanty v základních dovednostech přežití při B.A.S.E. a odeslat je celé a zdravé domů do vlasti. Duby zůstal déle a s nasazením vlastní kůže a téměř i života každý den poctivě vstával v 5,30hod a s ostatními vystupoval na exit. Ráno dvakrát a odpoledne jednou. Po týdnu poctivého chození tak vytvořil 17 výstupů a seskoků.
Robert se vrátil a začal trénink na Proximity Flight ( let podél stěn, kdy od křídla wingsuitu ke skále je cca 2-3m). Disciplína hodná pouze opravdových mistrů, kterou jsem dlouhou dobu hleděl s odstupem a respektem. Dříve, než bylo vůbec možné o takovém letu uvažovat, bylo nutné prokázat dovednosti a schopnosti v létání ve formacích 3, 4, 5 pilotů na plných rychlostech a s minimální ztrátou výšky, udržení odstupů, zkrátka naprostá kontrola letu za všech okolností a udržení dokonalé pozice těla, což je záležitost náročná fyzicky. První odskok v této disciplíně, pod dohledem Robiho, předcházel důkladný rozbor jednotlivých nezbytných úkonů a kontrola úplného porozumění celé věci. Následoval vlastní odskok tentokrát poprvé nikoli do volného prostoru a bezpečí, které poskytuje údolí Brenty, ale téměř nepochopitelně směrem ke skále.
Na exitu zůstali zkoprnělí diváci i můj instruktor a kamarád Robi. Téměř po třech letech mé tělo našlo správnou polohu pro létání a předvádělo neuvěřitelné kousky, let dlouhý snad věčnost, 30 metrů za mým levým křídlem zůstávaly oranžové sluncem zalité plotny Parette Zebrata, nad silnici a sádky s pstruhy, prudká klopená zatáčka vpravo a zpět podél řeky Sarche nad obvyklou přistávací plochu u baru. Hladké otevření s výškou 200m nad zemí a přistání mezi ostatní. Sklidil jsem jak uznání od Robiho, tak slova obdivu od přihlížejících pilotů kombinéz i skokanů. Pochvala přišla i z vlastních řad. Domča i Kačka se vydali s námi na exit a celou událost zachytili v objektivech kamery a foťáku.
Další lety probíhaly velice podobně, jen vzdálenost skalního útesu od křídla se zmenšovala až na 5 m. A to je Proximity Flight (let v těsné blízkosti). Sobota 21.7. krom toho, že byla předposledním dnem našeho pobytu v Itálii, byla i významným dnem pro italský B.A.S.E., který našel sponzora a ve sponzorských barvách se vše odehrávalo. Park u přistávací plochy se proměnil v B.A.S.E. kemp plný stanů a hostil jistě na 40 skokanů a jejich přívrženců. První velké nadšení vyvolal autobus, který přistaven poprvé v 5hodin ráno, vyvezl na náklady sponzora první (ze tří) dávku skokanů do St. Giovanni. První seskoky kolem 8 ranní, něco jako rozcvička. Množství skokanů z celé Evropy i Ameriky, neobvyklé počty fotografů na exitu – 3 (Dominik, Kačka a jeden domácí italský profesionál, který byl přítomností našich kamer značně rozladěn). Kačka a Domča se rozhodli přečkat na exitu celé dopoledne a počkat na skokany, časný ranní výstup dvouhodinové čekání Domču tak zmohly, že usnul na holé zemi, oblečen v horolezeckém sedáku.
Přistát – zabalit- honem do busu a zase nahoru. Celá akce nesmí být dlouhá, aby nezačalo foukat a slíbený program mohl pokračovat. Skoky, salta, vruty, lety, s dýmovnicí i bez, v sestavách po 2 – 3, sólové skoky. Zlatý hřeb programu – letka 4 nejlepších pilotů kombinéz s dýmovnicemi (Martin CZ, Maury IT, Luka SLOV, James GB). One – two – three – smoke (zažehnutí dýmovnic), one- two- three – jump. Zelená, bílá a červená barva se rozlily po obloze a překlenuly údolí pod Brentou italskou vlajkou. Barvy tři, piloti čtyři, není to chyba. Poslední James vše zaznamenával na kameru umístěnou na helmě. Záznam pro TV a pro sponzora.
Spokojenost na straně skokanů, spokojenost na straně sponzora. Co si více přát. Počasí se rozhodlo, že všeho adrenalinu je akorát tak dost a přihnalo od severu mraky. Ještě večerní skok a další den ranní a konec. Následoval týden k neskákání a my jeli domů.
Na této výpravě patří poděkování jak sponzorovi Directalpine, který se tradičně postaral o mé oblečení, tak Robimu Pecnikovi, za trénink Proximity Flight, Kačence a Dominikovi za fotodokumentaci a mým rodičům, za vzorné obstarání našeho hlídacího Argonauta a domečku.
B.A.S.E. zdar
Martin Trdla Czech B.A.S.E.
 |