Mezinárodní expedice B.A.S.E. za novými i známými exity
Norsko ´07
Datum konání: 31.7.-13.8. 2007
Místo: Romsdall, Sunndalsøra
Pozvání k účasti na mezinárodní expedici do Norska 2007 přišlo od ústřední postavy celé akce Roberta Pecnika
(Phoenix Fly) a m.j. excelentního pilota wingsuitu. Nad takovým pozváním se nepřemýšlí, to se prostě přijímá.
Prvním krokem bylo sousředění v Dolomitech a na Brentě v Itálii v půlce července 2007, pak už jen malá přestávka
doma v Jizerských horách a pokračovali jsme dále na sever a to celých 1.900 km.
Naše výprava byla zastoupena dvěma skokany Martinem CZ a Martinem AT a jedním suportem, provianťákem,
foto + kamera(wo)man atd. Katrinkou. Plánovaná trasa Vídeň (pouze Martin AT)- Lučany nad Nisou (již všichni)-
Rumburk-Berlin - Sassnicz - Treleborg - Geteborg - Oslo - Otta - Dombas - Romsdal. Jako jediní jsme se vydali
po vlastní ose, což mělo své výhody v podobě jízdního kola, kajaku a dalších vymožeností. Všichni, kteří se
přepravovali letecky, museli veškerou výbavu přizpůsobit povolenému váhovému limitu zavazadel. Jejich majetek
tedy představoval rig (padák a postroj), stan, spacák, jedny kalhoty a tričko a na letišti v Norsku vyrazili
po skupinkách do půjčovny aut.
První setkání s Norskem bylo poněkud vlhké. Začalo nejprve mrholit, později pršet. Další fáze jako je lijavec a
podobné se, naštěstí, nekonaly. Přesto se nad krajinou začala usazovat mlha stále hutnější a zahalovala vrcholky
hor. Když jsme sjížděli do údolí Romsdalu, bylo jasné, že na první skok v Norsku si budou muset oba Martinové počkat, počasí neskákatelné. Proběhli jsme tedy okolí a zjistili možnosti – spousta malin a borůvek v lese (znamená
vynikající snídaně, pokud je smícháte s ovesnými vločkami a jogurtem, vydržíte celý den), řeka a nespočet přítoků
(koupání, kajak, voda na pití), cesty a silnice neuvěřitelnou krajinou (tratě pro kolo). Fjordy a rybky v nich v
nás probudili lovecké vášně.
Mezitím se zvedl vítr a jakoby zval nové návštěvníky údolí k výšlapu na vrchol a prvnímu skoku, začal rozhánět mraky, až se objevila Stěna Trollů v plné své kráse. Vyrazili jsme, bylo 19 hod.
Dvě hodiny pochodu do více či méně prudkého kopce. Nejprve po turistické cestě lemované kamennými mužiky z obou stran. Cesta se změnila v pěšinu a mužiků ubylo. Pěšina zmizela v suťovišti a mužici také, sem už moc lidí nezabloudí. Po kamenech od půl do dvou metrů v průměru stále vzhůru, přelez - přeskoč - podlézt nelze. Kameny místy střídá sníh. Cesta není, jen cíl v dáli, který si stanovíte a za kterým jdete. 21.15 začínalo se šeřit, ale díky dlouhým letním dnům nám stále zbývalo dost času.
21.20 došli jsme na exit. Po dvouhodinovém výstupu se před námi otevřel pohled neskutečné krásy. Z výšky přes 1000m
vidíte pěšinku vinoucí se uprostřed údolí po jejímž boku pádí potůček a proti vám za hřebenem se krčí mezi kopci
jezírko. Výška však klame. To se silnice změnila v pěšinku, řeka plná hučící vody v potůček a jezero na druhé
straně bylo také dost veliké. Pod vámi je jáma jako hrom, jen do ní skočit.
Obléknout wingsuity, padák a na hlavu narazit helmu nezabere tolik času a za 10 minut jsme byli hotovi ke skoku.
Ready – set – go. Oba jsme se odrazili a ve formaci 2 – way se vydali na první téměř 2 minutový let ze Stěny Trollů.
A byl za námi. Skok, který pro mne téměř 10 let představoval vzdálenou metu. Z místa mého prvního setkání s B.A.S.E.
jumpingem, kousek odtud to všechno kdysi začalo. Neznámý skokan a já turista. Dnes já skokan a neznámí turisté. Gratulace od ostatních ke zdařenému letu, domů SMS, že jsme celí. Jinak se nic zvláštního nestalo, vlaky jezdily
dál podle stejného jízdního řádu a slunce nakonec normálně zašlo, jen my jsme to měli za sebou.
Následovaly další dny a další skoky. Romsdal je místo plné vysokých stěn a na každý den vyšel jeden až dva nové
exity, výstupy se lišily délkou od 1.5 hodiny až do 7 hodin, terén velice podobný. Stále do kopce. Z úrovně mírně
nad mořskou hladinou, jste ve fjordu, až na 1.500 m.n.m. i výš. Jen počasí je vrtkavé a mocný duch hned pouští
slunce, hned vaří mlhu. Plánovat místo seskoku předem nelze, musíte učinit správné rozhodnutí ve správný čas, pokud
se zmýlíte, šlapete v mlze a dešti zase zpět a děláte doprovod Kačce, která chodí po svých tak jako tak a během
cesty vás, výška nevýška bez ohledu na náročnost terénu, upovídá k smrti.
Následující dny se celá výprava dala dohromady a vyráželi jsme na exity v počtu až 20 lidí, 19 skokanů z celého
světa a jeden fotograf z Čech. Taková sestava už vzbuzuje pozornost, asi nejvíce jsme to pocítili při seskoku z
Bispan, jehož vrchol ční nad Stezkou Trollů, turisticky nejvíce navštěvované a známé místo. Výstup nahoru patří
mezi kratší, tak jsme si ho většinou nechávali na odpoledne jako zákusek. Než uplynulo 1,5 hod rozfoukal se poměrně
silný vítr a byla nezbytná relace o jeho síle i z míst na trase letu a z přistávací plochy. V poslední zatáčce
Trollí stezky stály holky Ute a Kačka s vysílačkami a hlásily, po prvních 10 minutách u nich zastavila první auta
se zvídavými turisty s fotoaparáty a kamerami, číhali na atrakci. Za dalších 20 minut již byla zatáčka plná lidí,
auta naskládaná podél cesta nahoru i dolu, dokonce i linkový autobus zastavil na své trase a řidič sledoval,
co přijde.
Kačka a její reportáž: Pak to začalo. První skokan – Martin CZ rozpoutal nadšené reakce v obecenstvu. Z ničeho nic
se vynořil zpoza skály a rychlostí téměř 200km/h se blížil k davu, bylo slyšet hluk, jako když na vás chce přistát
letadlo, někteří nevěděli, bude následovat a jen s údivem sledovali, jiní začali hlasitě volat, zdravit ho a mávat.
Martin proletěl asi 10 metrů nad našimi hlavami, ostře zatočil nad volným prostorem vlevo a po dalším volném letu
otevřel padák přímo nad přistávačkou a snesl se bez problémů na parkoviště v údolí. Pro ostatní byla cesta vzduchem
volná. Let stíhal let. Sotva jeden přistál, další odskakoval. Ti z lidí, kteří měli dalekohled, nahlas hlásili
polohu a stav skokanů na exitu – už je na kraji, už napíná křídla, už skáče …. A pak halas a mávání, když se piloti
řítili nad námi a marné pokusy zachytit je na kameru či foťák. Zkuste si fotit stíhačku v letu z těsné blízkosti.
Poslední letec na startu, poslední přistál, přihlížející ještě chvíli vyčkávali, zda se neobjeví další a pak se
začali rozcházet za stálého otáčení a rozhazování rukama a hlasitého hodnocení zážitků.
Co na to letci: Všichni jsme podali kvalitní výkony, bezpečně přistáli a měli dobrý pocit, že se to povedlo.
Nejnáročnější výstup nás čekal na….. téměř naproti Stěně Trollů. Bylo možné zvolit delší a ne tak náročný výstup,
cca 6 hodin, nebo kratší, ale zato mnohem výživnější pochod na 4 hodiny s prvky lezení přes více či méně volné
kameny a skály. Okem navyklým z Dolomit, jsme ohodnotili cestu jako nepříliš náročnou a s Martinem a Robim začali
stoupat vzhůru. Jak se oko středoevropana plete, když není ani v nejmenším zvyklé na rozměry norských kolosů.
To co se zdálky jevilo jako kámen, byla skála jako hrom, zelené roští zcela regulérní strom. Lidé na kopci jako
mravenci, ani vidět nebyli. Celé 4 hodiny jsme se potili a potili, šlapali ostře vzhůru, mezitím se vrcholek
zahaloval do mraků a zase ukazoval světu. Nebylo vůbec jisté, zda právě my dorazíme nahoru a bude skákatelno.
Ale vracejte se z poloviny takového srázu. Letět je lepší. Nakonec to vyšlo. Čekal nás úchvatný let do údolí a
přistání na nádhernou zelenou posekanou louku. Luxus. Sedlák-majitel má skokany rád a louku pro ně seká nakrátko.
Nakonec se tato lokace stala i naším nočním útočištěm, plným komárů.
Tak nám dny ubíhaly. Přibývalo mlh a nízké oblačnosti, pršelo a podmínky se měnily na neskákatelné. Pokud fouká
vítr, záleží na směru a je šance, že to vyjde. Pokud v polovině stěny leží hustý mrak, není zcela bezpečné se do
něj vrhat. Poslední skok v oblasti Romsdallu patřil Jižní Stěně po levé straně Stěny Trollů. Bylo až neuvěřitelné,
že naše kroky vedly právě na tento exit. Aniž bychom tušili, vydali jsme se s Martinem AT tímto směrem a opustili
ostatní, kteří se již třetím dnem pokoušeli zdolat Pyramidu u Stěny Trollů. Až na samé hraně stěny nás čekal
neuvěřitelný pohled. Zatímco napravo i nalevo se válely mraky a případný průlet by znamenal cca 20-30sec v naprosté
mlze, pod námi byl letový koridor o šířce 100m naprosto vymetený, mraky ze záhadných příčin nepostupovaly ve směru
vanoucího větru, ale zastavovaly se, otáčely na místě a vytvářely jakési větrníky. V opačném směru k sobě. Nebylo
možné této výzvě odolat. Hory pro nás připravily skutečně důstojné rozloučení s tímto nádherným místem.
Druhý den hned po ránu padlo rozhodnutí a celá výprava se přesunula o 100km na sever, do fjordu v oblasti
Sunndasjøra, která se pyšní nejkrásnějšími údolími v Norsku, řekou … se spoustou až dvacetikilových lososů a
továrnou na zpracováni hliníku nejmodernější technologií. Po dvou upršených dnech vysvitlo slunce a my se v 8.00
ráno vydali na 4 hodinový výstup z téměř 0 m.n.m. do 1.500 m.n.m., abychom provětrali křídla.
Výprava se rozdělila na dva tábory, první, kterým se chtělo vstávat, druhý, kterým se vstávat nechtělo. S časovým
odstupem 1 hodiny se však vydali zdolat prudké stoupání všichni. Jdeme do kopce, okolo nás keře a stromy, všichni
drží tempo. Zhluboka dýcháme, okolo borůvčí a tráva, skupina se začíná trhat, čekáme na sebe. Funíme jak lokomotivy, ale držíme s Martinem AT tempo, kolem už jen kameny, mech a zbytky sněhu, někteří toho mají plné kecky. Zdoláváme
hřeben jižní stranou. Opět se otevírá nádherný pohled na celé údolí, fjord i hory s jezery v údolích okolo.
A zaplavuje vás pocit, kdy víte, že jste nahoře a o moc výš u to tady nejde. Pro ten pohled a ten pocit, stojí za to
znova a znova stoupat vzhůru.Máme na výběr ze tří exitů, volíme nejvzdálenější, nejtěžší a zároveň nejhezčí,
při stávajícím proměnlivém počasí není jisté, zda se nám podaří se sem ještě jednou vyškrábat. Musíme sestoupit
prudkou severní stěnou asi 200 výškových metrů, volné kameny uložené v hlubokém mechu a lišejnících. Všechno se
sype a všechno klouže, domlouvám Kačce, aby se vrátila už teď a ani na exit nechodila, nechci vidět, jak se tudy
sápe sama zpět. Kačoun ani slyšet, trvá na svém, jde s námi.
Na exitu 3, Silver Wall (pro zcela stříbrnou barvu lišejníků a kamene), je nezbytně nutné si předem naplánovat
trasu a připravit si i krizovou variantu. Kuloár je rozdělen hrotem na dva kaňony, buď letíte hodně vysoko a můžete
středem, pokud jste nízko musíte se včas rozhodnout pro pravý nebo levý kaňon jeden o šíří 80 druhý 110 metrů,
středem nelze. Pak teprve se dostanete do volného prostoru v údolí. Ute z údolí hlásí příznivé větrné podmínky.
Kačka zaujímá pozici na foto.
První skáčou Francouzi, pak Hannes a je řada na nás s Martinem. Ještě poslední instrukce, Kač se musí hlásit ihned,
jak se dostane na hřeben, a pak cestou v pravidelných intervalech. Hory jsou tu vysoké a je tam sama, má 4 hodiny,
aby se dostala zase dolů, pak vyráží záchranná četa. Vše jasné. Připravit na na exit, koncentrace, napnout křídla,
ready-set-go, Martin odskakuje, nechám mu dvě vteřiny a skáču za ním. Pode mnou skála, kuloár i dělící hrot, mám
výšku, zatáčím do leva kolem vodopádu vzhůru údolím, prudká otáčka o 180° a mažu zpět dolů do údolí, otevírám padák a přistávám vedle Martina a dalších na louku. Let byl nádherný.
Kontrolní spojení s Kačkou, vydává se na pochod. Ute nás dopraví k našemu vozu a máme 4 hodiny na balení padáků,
oběd a relax. Na odpolední svačinu dorazila Kačka ve skvělém čase 3,5 hodiny, všechno co si vyšlape nahoru si taky
seběhne dolů, už pár dní si ale stěžuje na bolavá kolena. Začíná opět pršet. Blíží se konec naší expedice,
předpověď na další dny není příznivá. Vytrváme do druhého dne, ani dnes není lépe. Dále čekat se nám nechce,
vracíme se do Romsdallu, třeba …
V neděli 14.8.2007 v 15.00 velká rada rozhodla, že je nejvyšší čas expedici ukončit, hory nás mají dost a počasí už
se zřejmě nezlepší. I tak jsme byli úspěšní a otevřel se nám nečekaný obzor a zcela jiná dimenze B.A.S.E. skákání.
„Jako když se učíte plavat v dětském bazénku a pak jdete na závody do závodního 50 metrového,“ Martin At. Bohatí
duchem a zážitky, chudí penězi a tělesnou hmotností dorazila celá naše výprava zase domů.
A pokud někoho zajímá jaké to celé bylo, ať začně číst zase od začátku.
M&M a Kačka
|
 |